BLOG VĚDOMÍ  TRANSFORMACE

  • Helena Hudečková

Probuzení hadí síly a psychospirituální krize

Aktualizace: 25. zář 2020

Aktuální "koronavirová situace" otevírá naši podstatu. V těchto dnech jste zvýšili počet dotazů k fenoménu psychospirituální krize a k hospitalizacím v léčebně. Současné klima řeší téma strachu ze smrti a z bytí. Může se aktivovat životní chaos, změna běžného stavu vědomí a mystická cesta.

V loňském roce jsem napsala článek do časopisu Meduňka. Vycházím z vlastních zdrojů a zkušeností velmi bouřlivého probuzení hadí síly. Na blogu najdete můj osobní příběh v rádiu svobodný vysílač Transformace - cesta světla a stínu a ukázku z dokumentárního filmu Z temnoty duše světlo. Více také v sekci Pomoc v psychospirituální krizi.

Článek v časopisu Meduňka l červen 2019


Psychospirituální krize jako vědomá cesta


Společnost dnešní doby je jiná než před mnoha lety. Není to ještě tak dlouho, kdy jsme přežívali na prostých a jednoduchých tématech bez kvant informací, které jsou kolem nás. V každé době národy či jednotlivci procházeli různými osudy, řešili náročné životní situace, setkávali se s nevysvětlitelným, prožívali různorodé vztahy či nemoci, ale kdesi uvnitř společnosti byly jakési zavřené dveře hlubokého vnitřního poznání, pravdy a moudrosti.


Řada témat našeho života se dnes mnohem více dotýká inteligence Universa, planety, potenciálních schopností člověka, vývoje lidstva, osobní svobody, vědomí jednoty a  celistvosti. Mnoho už dnes víme, ale jako lidstvo nejsme ještě tam, kde bychom potřebovali být. Jde o  cestu, na níž se učíme rozpoznávat, kým jsme, co tu děláme a proč zažíváme různé formy utrpení, překážek nebo jevů přesahujících hranice běžného vnímání či naší mysli. Odpovědi čím dál více nacházíme v oblasti osobního rozvoje, spirituality a jakéhosi přesahu běžných životních hodnot. Ne každý člověk zcela chápe vývoj, smysl a souvislosti svého života. K tomu potřebujeme mnohem více, než je nám známo. Učíme se vnímat z jiných úhlů pohledu, rozpoznávat v  jakém jsou vztahu a žít je. To vše, včetně jemnohmotných světů, poznáváme a  zakoušíme zejména ve složitých situacích, kdy nevíme, jak se v nich zorientovat, proč přicházejí, natož jak se s nimi vypořádat. Všechno je však dokonale provázané a vše se vším souvisí.


Konfrontace jako počátek změny


Pojem psychospirituální krize se v této souvislosti dnes dostává do povědomí čím dál více. V současné době rychlých změn, kdy jsou lidé přehlceni technikou, výkonem, společenskými pravidly a vnitřní nespokojeností, začínají hledat způsoby, jak plnohodnotně žít. Pod vlivem různých sebepoznávacích seminářů, meditací, knih, učení a prožitků, se začínají dostávat k sobě samým, ke svým stínům, k překážkám a strachům, o kterých doposud nevěděli. V určitém bodě může nastat velký zlom, který otevře psychiku a nevědomí natolik, že jsou na povrch vyneseny zejména nepříjemné zážitky, strachy, emoce, obrazy, vize, projekce a vzpomínky nejen z osobních rovin, ale i z kolektivních rovin historie lidstva. V kontextu psychospirituální krize tyto vzpomínky často neodpovídají tomu, co běžně známe v hmotném světě. Naše vědomí se totiž může otevřít natolik, že z pohledu našich smyslů (zrak, čich, hmat, sluch) a dalších vjemů se můžeme dostat do stavu jiného vnitřního prostoru, času i prožívání. Náš běžný stav vědomí a to, co považujeme za reálné, se může na čas vytratit. Otevře se jakýsi prostor náhledů do vícerozměrného světa nebo do  stavů, které jsou často blízké psychedelickým zážitkům nebo zážitkům blízkým smrti. Tyto otevřené stavy nelze ovládat a řídit, lze jimi jen vědomě procházet. Téma psychospirituální krize se dotýká nás všech, jelikož spouštěčem nemusí být jen hluboké spirituální otevření, ale jakákoliv krizová či šoková životní situace, úraz, nemoc, rozchod s partnerem, ztráta zaměstnání či blízkého člověka. Jak úspěšně projít fází, kdy se vlivem silných vnitřních prožitků otevřou nevědomé roviny, záleží na připravenosti člověka ve formě schopnosti otevřít se neznámému, pojmout mystické, a přitom si být vědom sám sebe i toho, co se děje. Částečně jsme dnes mnohem otevřenější a citlivější. Jsme také schopni více nahlížet na svůj život jako na vývoj bytosti. Toto vědomí nám velmi pomůže pochopit, co se děje, a projít tím plynuleji i bez zásahů psychiatrických léčeben či léků. Je zde důležité celkové pojetí procesu krize jako přechodného stavu a fázi vývoje s důvěrou v sebe sama, a v to, že to zvládnu. Je to důvěra v inteligenci života, jakožto vyššího (božího) záměru. Pokud jsme si vědomi tohoto procesu, důvěřujeme, díváme se na každý děj jako pozorovatel a setrváme v přítomnosti, je to z mojí zkušenosti základní výbava k tomu, abychom psychospirituální krizí úspěšně prošli a dokázali ji zcela integrovat. O krizi se mluví jak o něčem, co je „kritické či špatné“. Jde však o změnu, která dává příležitost posunout se z místa, kde se nacházíme. Velmi dobře toto popisuje také Stanislav Grof ve své knize Krize duchovního vývoje člověka a v dalších svých knihách o holotropním dýchání či změněných stavech vědomí. Jeho výzkumy, kterým věnoval téměř celý svůj život, pomohou pochopit samoléčivý potenciál psychospirituální krize i její dlouhodobý dopad. Na vlastní kůži jsem poznala, jaké to je „být v zajetí kosmických sil“, kde jsem procházela spoustou temných i světelných zážitků.


Síla zkušenosti