BLOG VĚDOMÍ  TRANSFORMACE

  • Helena Hudečková

Probuzení hadí síly a psychospirituální krize

Aktualizace: zář 25

Aktuální "koronavirová situace" otevírá naši podstatu. V těchto dnech jste zvýšili počet dotazů k fenoménu psychospirituální krize a k hospitalizacím v léčebně. Současné klima řeší téma strachu ze smrti a z bytí. Může se aktivovat životní chaos, změna běžného stavu vědomí a mystická cesta.

V loňském roce jsem napsala článek do časopisu Meduňka. Vycházím z vlastních zdrojů a zkušeností velmi bouřlivého probuzení hadí síly. Na blogu najdete můj osobní příběh v rádiu svobodný vysílač Transformace - cesta světla a stínu a ukázku z dokumentárního filmu Z temnoty duše světlo. Více také v sekci Pomoc v psychospirituální krizi.

Článek v časopisu Meduňka l červen 2019


Psychospirituální krize jako vědomá cesta


Společnost dnešní doby je jiná než před mnoha lety. Není to ještě tak dlouho, kdy jsme přežívali na prostých a jednoduchých tématech bez kvant informací, které jsou kolem nás. V každé době národy či jednotlivci procházeli různými osudy, řešili náročné životní situace, setkávali se s nevysvětlitelným, prožívali různorodé vztahy či nemoci, ale kdesi uvnitř společnosti byly jakési zavřené dveře hlubokého vnitřního poznání, pravdy a moudrosti.


Řada témat našeho života se dnes mnohem více dotýká inteligence Universa, planety, potenciálních schopností člověka, vývoje lidstva, osobní svobody, vědomí jednoty a  celistvosti. Mnoho už dnes víme, ale jako lidstvo nejsme ještě tam, kde bychom potřebovali být. Jde o  cestu, na níž se učíme rozpoznávat, kým jsme, co tu děláme a proč zažíváme různé formy utrpení, překážek nebo jevů přesahujících hranice běžného vnímání či naší mysli. Odpovědi čím dál více nacházíme v oblasti osobního rozvoje, spirituality a jakéhosi přesahu běžných životních hodnot. Ne každý člověk zcela chápe vývoj, smysl a souvislosti svého života. K tomu potřebujeme mnohem více, než je nám známo. Učíme se vnímat z jiných úhlů pohledu, rozpoznávat v  jakém jsou vztahu a žít je. To vše, včetně jemnohmotných světů, poznáváme a  zakoušíme zejména ve složitých situacích, kdy nevíme, jak se v nich zorientovat, proč přicházejí, natož jak se s nimi vypořádat. Všechno je však dokonale provázané a vše se vším souvisí.


Konfrontace jako počátek změny


Pojem psychospirituální krize se v této souvislosti dnes dostává do povědomí čím dál více. V současné době rychlých změn, kdy jsou lidé přehlceni technikou, výkonem, společenskými pravidly a vnitřní nespokojeností, začínají hledat způsoby, jak plnohodnotně žít. Pod vlivem různých sebepoznávacích seminářů, meditací, knih, učení a prožitků, se začínají dostávat k sobě samým, ke svým stínům, k překážkám a strachům, o kterých doposud nevěděli. V určitém bodě může nastat velký zlom, který otevře psychiku a nevědomí natolik, že jsou na povrch vyneseny zejména nepříjemné zážitky, strachy, emoce, obrazy, vize, projekce a vzpomínky nejen z osobních rovin, ale i z kolektivních rovin historie lidstva. V kontextu psychospirituální krize tyto vzpomínky často neodpovídají tomu, co běžně známe v hmotném světě. Naše vědomí se totiž může otevřít natolik, že z pohledu našich smyslů (zrak, čich, hmat, sluch) a dalších vjemů se můžeme dostat do stavu jiného vnitřního prostoru, času i prožívání. Náš běžný stav vědomí a to, co považujeme za reálné, se může na čas vytratit. Otevře se jakýsi prostor náhledů do vícerozměrného světa nebo do  stavů, které jsou často blízké psychedelickým zážitkům nebo zážitkům blízkým smrti. Tyto otevřené stavy nelze ovládat a řídit, lze jimi jen vědomě procházet. Téma psychospirituální krize se dotýká nás všech, jelikož spouštěčem nemusí být jen hluboké spirituální otevření, ale jakákoliv krizová či šoková životní situace, úraz, nemoc, rozchod s partnerem, ztráta zaměstnání či blízkého člověka. Jak úspěšně projít fází, kdy se vlivem silných vnitřních prožitků otevřou nevědomé roviny, záleží na připravenosti člověka ve formě schopnosti otevřít se neznámému, pojmout mystické, a přitom si být vědom sám sebe i toho, co se děje. Částečně jsme dnes mnohem otevřenější a citlivější. Jsme také schopni více nahlížet na svůj život jako na vývoj bytosti. Toto vědomí nám velmi pomůže pochopit, co se děje, a projít tím plynuleji i bez zásahů psychiatrických léčeben či léků. Je zde důležité celkové pojetí procesu krize jako přechodného stavu a fázi vývoje s důvěrou v sebe sama, a v to, že to zvládnu. Je to důvěra v inteligenci života, jakožto vyššího (božího) záměru. Pokud jsme si vědomi tohoto procesu, důvěřujeme, díváme se na každý děj jako pozorovatel a setrváme v přítomnosti, je to z mojí zkušenosti základní výbava k tomu, abychom psychospirituální krizí úspěšně prošli a dokázali ji zcela integrovat. O krizi se mluví jak o něčem, co je „kritické či špatné“. Jde však o změnu, která dává příležitost posunout se z místa, kde se nacházíme. Velmi dobře toto popisuje také Stanislav Grof ve své knize Krize duchovního vývoje člověka a v dalších svých knihách o holotropním dýchání či změněných stavech vědomí. Jeho výzkumy, kterým věnoval téměř celý svůj život, pomohou pochopit samoléčivý potenciál psychospirituální krize i její dlouhodobý dopad. Na vlastní kůži jsem poznala, jaké to je „být v zajetí kosmických sil“, kde jsem procházela spoustou temných i světelných zážitků.


Síla zkušenosti


Už od dětství jsem se snažila porozumět vnitřnímu světu i tomu, co nás obklopuje a proč. V roce 2011 se mi katarzně probudila kundalini energie (hadí, dračí síla), která odstartovala běh a návaznost událostí, které jsem nemohla řídit. Byla jsem nucena být v přítomnosti a  hledat způsoby, jak různými fázemi procházet, zůstat v nich a nezaobírat se otázkami kdy a jak to skončí. Trvalo to necelý rok a prožívala jsem to denně. V kritických situacích nepomohlo standardní pojetí „uzemni se“. Probíhaly denní a noční intenzivní zážitky, permanentní nespavost, a v důsledku toho na nějaký čas také odpojení od práce a od  společnosti. Prožívala jsem různé vize a slyšela hlasy, které se mnou komunikovaly a vedly mě k informacím hluboké pravdy, ale i k destruktivním zážitkům. Otevřely se jakési nadpozemské energie, absolutní synchronicita života, schopnost vidět minulé životy, kvantum informací, které přicházely během chvíle. Viděla jsem a cítila, jak se čistí mé čakry či prožívala vědomí několika dimenzí současně. Procházely mnou různé bloky a strachy, které se katalyzovaly přes emoce a fyzické tělo, přes třesy, proudy energií a pohyby. Nevěděla jsem, zda to vydržím nebo zda můj život skončí. Současně s tím se mi však otevíralo procitnutí v samu sebe, kde jsem už nemohla vidět svět stejně jako před tím. Dnes postupně naplňuji svůj směr, všechny své potřeby a věnuji se tomu, co mi dává v životě smysl s respektem ke všemu, co je. Nedávno jsem o tomto příběhu vedla rozhovor v rádiu Svobodný vysílač, který najdete také na youtube pod názvem Helena Hudečková Transformace – cesta světla a stínu. Mnoho lidí dnes prahne po osvícení. Je to jakýsi útěk od života, který se zdá nepohodlný. Nicméně radost a osvícení nalézáme právě zde, v  přítomnosti, v drobných i velkých radostech a starostech. V pochopení našich témat, souvislostí, sama sebe a celku. To vše je cesta, jejíž součástí je i začlenění spirituality do našich životů. Trpělivě stoupáme po schodech a ani jeden nepřekročíme tak, aniž bychom si ho neprohlédli a chvíli na něm nepostáli.


V  roce 2017 byl natočen Viliamem Poltikovičem film Z temnoty duše světlo ve spolupráci s opavským centrem Holos, které pomáhá lidem v psychospirituální krizi a věnuje se celostnímu rozvoji. Ve filmu mluví k tématu také MUDr. Milan Hrabánek, Stanislav Grof, Pjér la Šé‘z a  řada dalších lidí, kteří přispěli svým příběhem či skutečností, včetně mě. Tento film a celý projekt je mezinárodní osvětou, která má pomoci otevřít toto téma ve společnosti a zejména posunout dnešní vnímání a práci na poli psychologie a psychiatrie, kdy je u lidí procházejících psychospirituální krizí jejich proces často zastaven psychofarmaky. Ne ve všech případech je to však nutné. Jsem toho důkazem. Prošla jsem řadou nadpozemských jevů bez zásahu jediného léku. Jevů, které by z pohledu společnosti a psychiatrie byly nepřijatelné či patologické. Pomoc jsem vyhledala až v poslední fázi, kdy už jsem nevěděla, zda to přežiji. Prostřednictvím Centra Holos a holotropního dýchání jsem společně s převzetím vlastní zodpovědnosti za vše, dokázala proces transformace završit na všech potřebných rovinách. Dnes žiji mnohem plnohodnotněji a v souladu se sebou utvářím svůj život s vědomím, že se doba posouvá směrem, kdy budeme procesu transformace více rozumět a umět s ní lépe zacházet, a to i na úrovni různých center, léčeben a terapeutických přístupů či postupů. Děkuji proto všem lidem, kteří se podílejí na  tématu transformace a celistvosti ve snaze otevřít oči společnosti a posunout ji na novou, vědomou a zdravější úroveň.


Ukázka prožitků z mých záznamů


Nespala jsem. Velmi jsem zhubla. Nepotřebovala jsem jíst, neměla jsem na nic chuť. Tělo však mělo stále energii, někdy až nadbytek energie. Nikdo nic nevěděl kromě partnera a 3 nejbližších. S rodinou jsem se nestýkala a stále něco odkládala. Velmi těžko jsem fungovala i ve dne. Noc se stala noční můrou. Prahla jsem po naprosto obyčejném životě a se strachem někde uvnitř záviděla všem lidem všední život. Uvědomovala jsem si každou bytost, jak nádherný má život. Běžné životní situace, se kterými se člověk potýkal, byly proti tomu tak malé a bezvýznamné. Soucítila jsem například s traktoristou na poli, jak se má, může v klidu spočinout v těle, má své jistoty, jde domů, nají se, podívá se na TV a hlavně, jde spát. Takových vhledů a případů byla spousta. V každém jsem viděla to, co jsem si moc přála. Měla jsem strach, kdy to skončí a současně jsem se snažila být v přítomnosti a neulpívat na strachu. Bylo to velmi náročné. Každou noc, když jsem ulehla a zavřela oči, byla jsem okamžitě „naplno připojena“. Připadala jsem si jako nabitý akumulátor, kdy někdo zmáčkne knoflík a pokaždé k jinému nočnímu příběhu. Energie mnou procházející byly velmi silné. Cítila jsem respekt a vůli něčeho, co nemohu ovládat. Vědomě jsem si zkoušela s těmito toky hrát, usměrnit je, ale cokoliv jsem měla snahu směrovat či uchopit myslí stav ještě zhoršilo. Cítila jsem čakry. Viděla jsem toky energie v čakrách, vnímala jsem strach, který se mě z ničeho nic zmocnil a tato energie začala v tomto místě působit, tlačit. Nemohlo to jít ani nahoru, ani dolů. Jakoby se energie zasekla a působila. Strachy otevíraly strachy. Kumuloval se strach o přežití. Fyzické tělo jako schránka a něco, co ho ovládalo stejně tak, jako jeho pole. Světlo, jež při vzestupu energie při zavřených očích svítilo. Jakoby mi někdo přímo na oči svítil baterkou. Probíhaly různé stroboskopické záblesky a barvy. Běhaly mi obrazy o tom, jak tělo člověka funguje. Viděla jsem například různé dráhy, meridiány, jak jsou provázány s čakrami. Viděla jsem mnoho informací, které souvisely s fungování života na planetě. Viděla jsem posvátnou hloubku všeho, co jsem viděla. Jakoby v jiném čase a několika rozměrech. Postupně v čase jsem konkrétní informace zapomínala. Jedno z nich však zůstalo. Prožitek. Klíčový ke všemu. Vědomí nabité pochopením, které nejde vyslovit. Nedalo se z toho utéct. Dalo se tím jen projít. Byla jsem izolovaná doma, nikam nechodila. Vyzkoušela jsem i bylinné přípravky na spaní. Zde se projevila i inteligence rostlin, které zesilovaly vhledy i průběh…

Připravuji knihu z osobních záznamů:

Registrace nezávazně zde


Dotazy můžete směrovat na:

helena@riserostlin.cz,

nebo přejít na stránku:

Pomoc v psychospirituální krizi.

460 zobrazení

HELENA HUDEČKOVÁ

TEL: +420 774 436 304
EMAIL: helena@riserostlin.cz

© 2019 by HELENA HUDEČKOVÁ